Egadské ostrovy
Egadské ostrovy jsou totiž tři. V pořadí od Sicílie je to Favignana, Levanzo a Maritimo.
Já si vybrala ten prostřední, protože jsem o něm četla, že je to malý ostrov, který lze obejít pěšky. Je tam krásná příroda, několik krásných pláží, úchvatné výhledy. Dle nastudovaných informací i dvě restaurace. 🙂
A proč vlastně pluji až na druhý maličký ostrov a nevystoupím z trajektu na tom prvním, tak jak téměř všichni. Ano, trochu jsem znejistěla, když jsem spolucestující, kteří také zůstali na trajektu, mohla počítat na prstech jedné ruky.
Jenže já jsem nechtěla na ostrov Favignana, který je relativně velký, je na něm několik hotelů, čilý turistický ruch a je dobré ho projet autem nebo na kole. Ani jeden z těchto prostředků jsem neměla. A po dni v rušném Palermu, jsem cítila, že den na malém ostrově bude to pravé.
A bylo. Z trajektu jsme vystoupili celkem 3. Dva muži, podle vybavení tam jeli pracovat, a já.
První body jsem si ve svém pomyslném hodnocení dne udělila hned „v přístavu“. No, v přístavu, zastavil zde trajekt, takže je to určitě přístav. Pak je tu ještě ta budka, tedy pokladna, kde se kupují lístky. Jdu se do té budky zeptat, v kolik hodin plují zpáteční trajekty do Trapani. Ten první z nich už za chvilku, druhý a zároveň poslední toho dne, někdy odpoledne, to už teď není podstatné. Paní jen tak mimochodem prohodí, že na ten druhý je již jen několik málo míst. Díky tomu jsem se celý den pohybovala po ostrově s lístkem na trajekt v kabelce a klidem na duši, že se vrátím…
Jaký je ten ostrov? No, krásný. V přístavu jsem si prohlédla mapku a vyrazila. Šla jsem cestou kolem moře a měla na něj nádherný výhled, minula úchvatnou malou pláž (Cala Fredda), zašla mezi stromy a keře a pokračovala mezi středomořskou vegatací. Občas jsem někoho potkala. Došla jsem k pláži (Cala Minnola), kde jsem se nějakou chvíli zdržela. Vykoupala se v úchvatné vodě. (Všem kdo sem zamíří, doporučuji boty do vody). Ale ani to, že jsem je já neměla, mi radost nezkalilo.
Po čase jsem se vydala na cestu zpět k přístavu. Vlastně už jsem měla hlad před tím, než jsem zastavila u moře na koupání. Takže mým dalším cílem a úkolem v jednom bylo najít něco k jídlu nebo jinak řečeno, jednu ze slibovaných restaurací.
Vstoupila jsem do té první, kterou jsem potkala. Čekala jsem jídelní lístek. K mému překvapení číšník nasměroval můj zrak k tabulce na protější stěně. Na moje slabší brýle, které běžně nosím, byla dost daleko. Ale to nevadí. Mladý muž se rozhodl, že mi nabídku shrne. Začal mluvit. Ne že bych neuměla italsky. Názvy některých ryb také znám. Toto byla ale výhradně rybí restaurace. Zhruba polovina jeho sdělení mi nic moc neříkala a lehce unikala. Na tabuli jsem neviděla tak dobře, abych si to díky ní ujasnila.
Abych dlouho nezdržovala, padlo mé rozhodnutí na „Insalata di polpo“. Tomu jsem rozuměla dobře, navíc bylo opravdu teplo a přišlo mi to jako skvělá volba. Zeptala jsem se co všechno v salátu najdu. Výčet zeleniny mě uspokojil, takže bylo rozhodnuto.
Zbývající čas na ostrově jsem strávila ještě procházkou mezi pár domy, které v blízkosti přístavu jsou. Je to tam opravdu náramně poetické.
A pak přijel trajekt. Tentokrát to nebyl ten velký, do kterého se naskládají i auta. Pro zpáteční cestu byl určen ten, kterému říkají „Aliscafo“, loď výrazně rychlejší a menší – pouze pro přepravu osob. Zážitky z této plavby? Pro mě rozporuplné. Super byla ta rychlost, plavba trvala asi třetinu času co ráno. Ale zase mi ta rychlost úplně neudělala dobře…. Takže jsem v Trapani, cestou z přístavu zhluboka dýchala. Ale ani tento závěr nezměnil můj názor, že ostrov Levanzo je úchvatný.
