Palermo

Palermo. Může být takové město krásné? Je dobrý nápad tam vůbec jet? Tam ale snad nemůže jet někdo jen tak sám, sama?

Martina Kovářová

27 října, 2024

Takové a možná ještě mnoho podobných otázek vás třeba napadne (anebo je uslyšíte) když se vysloví slovo Palermo. Nebo jinak, když uslyšíte mluvit o hlavním městě Sicílie, 5. největším městě Itálie. Stále je to ale to stejné Palermo.

Palermo je město barevné, rušné, ale současně přívětivé a laskavé. V centru se dá velice snadno pohybovat a vidět ty nejkrásnější památky.

Vystoupit z autobusu se dá přímo uprostřed města. Vlastně hned vedle budovy divadla. Když se rozhlédnete a naberete správný směr vstříc ulici Via Maquedda, kde najdete některé z nejvýznamnějších památek, máte vyhráno. Dobré je ovšem začít kávou a něčím malým k ní. Cesta bude dlouhá, i když na druhou stranu možnost občerstvení budete potkávat téměř na každém kroku. Pokud se v těchto místech ocitnete ve všední den dopoledne, půjdete pohodově zaplněnou ulicí (jinak vypadá v sobotu odpoledne). Já jsem tam tak šla. 

Sama, v naprostém klidu, bez časových a jiných limitů či obav. Když mě zaujala postranní ulička (aspoň lehce zalidněná) odbočila jsem a pak se zase vrátila na svůj kýžený směr. A tak jdete Palermem, když potřebujete kávu nebo se napít něčeho na osvěžení nebo snad malou svačinku, kouknete, kde je vám to nejvíce sympatické a prostě se zastavíte. Nemusíte projít stovky metrů než takové místo najdete, to je výhoda centra velkého města.

Celkem záhy projdete kolem nejznámějšího divadla – Teatro Massimo. Jeho budova je opravdu velkolepá. A když nenahlédnete jen na průčelí a hned neutečete, budete mít to štěstí si prohlédnout opravdu krásný památník Giuseppe Verdi.

A pak prostě pokračujete dál a najednou se ocitnete uprostřed. Uprostřed čeho? Ne, nemusím přehánět, prostě jste na křižovatce. Ano, říká se o ní, že je to přesný osmiúhelník, 4 strany tvoří 4 stejné domy s barokním zdobeným a průčelím a mezi nimi se kříží dvě hlavní ulice centra. Oficiální název tohoto místa je Quattro Canti, ale říká se mu i Divadlo slunce či Náměstí čtyř králů nebo 4 ročních období. Ta průčelí jsou nádherná, dala by se zkoumat a prohlížet dlouhé minuty, ne-li hodiny. Pokud se nenecháte strhnout davem a uděláte ještě pár kroků v původním směru, zjeví se před vámi ta jedinečná (a často focená) kašna na Piazza Pretoria. No, ona se nezjeví, musíte ji vyhlížet a  musíte otočit hlavu mírně vlevo, abyste ji nepřešli. Když si kašnu obejdete a nabažíte se tohoto díla, doporučuji otočit směr a pár kroků se vrátit. Jakmile se ocitnete zpět mezi Quattro Canti zahněte tentokrát vlevo (pokud byste zahnuli hned, aniž byste šli ke kašně, pak vpravo). I kdybyste si pletli levou a pravou, podstatné je, že budete ve své cestě pokračovat po Via Vittorio Emanuele. To vám přinese naději, že časem dorazíte k místní Cattedrale. Tu správnou odbočku si ohlídejte ať o ni nepřijdete, byla by to fakt škoda. Po chvilce chůze, najednou a nečekaně se před vámi otevře ten pohled. V tu chvíli ani nevíte jestli se vám zrychlil dech a nebo už ani nedýcháte. Tak úchvatná místní katedrála je. Takže chodíte po prostranství před ní, fotíte ji ze všech stran a úhlů, protože fakt není malá a nabízí spoustu různých pohledů. Na chodníku před ní hraje na kytaru a zpívá mladá žena. Její zpěv umocňuje tu dechberoucí atmosféru, která vás tu obklopuje na každém kroku. Máte pocit, jako kdyby dotyčná musela projít přísným výběrovým řízením, jak její zpěv dokonale ladí s místem. A protože se díváte opravdu dobře, už je vám i jasné, že se dá dostat na střechy katedrály a své zážitky tedy můžete ještě povznést. Tak jen vzhůru. Po procházce po střechách a prohlídce uvnitř si třeba ještě sednete před katedrálou a užíváte si ten klid, který to tu zcela prostupuje.

A najednou máte pocit, že to co jste měli vidět jste už viděli. A můžete jít kamkoliv, kam vás nohy zanesou.

Já je ještě trochu nasměrovala, řekla jsem si, že bych měla projít i místním trhem Ballaro. Tady bych řekla, že není slov, která by toto místo přesně popsala. Představte si ten nejrušnější a nejbarevnější trh, jaký jen dovedete. A to je přesně on. Zážitek z jiného šuplíku, snad z jiného Vesmíru, ovšem bezpochyby patřící k Palermu.

A pak už jsem tomu opravdu nechala volný průběh a časem se vrátila k zastávce autobusu, abych se vydala zpět do Trapani. Zakončila jsem svůj výlet ještě palermskou kávou a bylo mi jasné, že tento den jsem měla přesně takto prožít.

Arrivederci, Palermo!