Řím
Návštěva Říma a co všechno tam můžete zažít…
Příběh, který by touto větou mohl končit se začal psát 3. ledna tohoto roku, kdy jsem v Břeclavi ještě za tmy nasedla do vlaku směr Praha s vidinou toho, že ještě ten den se budu ukládat ke spánku v Římě.
A dost možná začal ještě o pár dní dříve, kdy mi moje kamarádky oznámily, že jedou do Říma a že já bych měla jet určitě s nimi.
Jak může proběhnout výlet do Říma, na který se jiní připravují dlouhé dny, týdny či měsíce. Pravda, náš výlet neměl s dobře naplánovanou cestou nic společného. Přesto byl nádherný, poučný a důležitý. Minimálně proto, že víme, že se potřebujeme vrátit.
V těch 4 dnech mezi rozhodnutím a odjezdem vidíme, že předpověď počasí, která hlásí v Itálii nepřetržitý déšť, se nejspíš už nestihne zásadně změnit. A tak si přibalíme deštníky.
Náš novoroční pobyt vyšel na první víkend měsíce, kdy jsou vstupy do památek v Římě zdarma. Je to štěstí, výhra? Ani ne.
Jedním z našich cílů v tuto volnou neděli byl i Pantheon, který se pro nás nakonec stal nedostižným. Díky volným vstupům u něho byla taková fronta zájemců, že jsme ho raději obešly a za ním našly příjemnou restauraci, kde jsme si užily oběd. Ani později odpoledne se fronta nezmenšovala. Rozhodnutí bylo jasné. Koupíme si lístky na pondělí.
Naopak jsme se díky tomu a asi i díky všudypřítomnému dešti dostaly na památník Vittoria Emanuele II, který oslavuje sjednocení Itálie. Říká se mu také Vittoriano anebo Oltář Vlasti (Altare dell Patria) Je to ta impozantní stavba, které se také někdy říká trochu hanlivě psací stroj, šlehačkový dort.… Stavba opravdu velkolepá, výhledy ve dny, kdy není zcela šedá obloha vysílající proudy vody, musí být překrásné.
V neděli jsme tedy prošly klasickou trasu v centru Říma a viděly až na malé výjimky vše co jsme vidět chtěly (dokonce i několik nádherných kostelů navíc, kdy jsme se před průtrží deště potřebovaly na chvíli skrýt). V jednom z nich Basilica Parrocchiale di Santa Maria del Popolo na Piazza del Popolo jsme měly to štěstí zažít část krásné mše.
Na pondělí je náš plán jasný. Začneme ve Vatikánu a na odpoledne máme lístky do Pantheonu. Vše ostatní necháme volně plynout.
Míříme do Vatikánu, bydlíme nedaleko, takže by to byla pěkná procházka. Ovšem opět anebo stále prší. Současně je poslední den, kdy je tu otevřena Svatá Brána. Je to i den, kdy Italové mají ještě stále vánoční prázdniny. Fronta do Vatikánu je nepředstavitelná, nečekaná a ohromující. Zklamaně odcházíme, přece tu nestrávíme den.
Jako náhradu jsem navrhla Baziliku San Giovanni in Laterano. Je to papežská bazilika, téměř prázdná, úchvatná svojí krásou i velikostí. Svatá Brána je zde sice zavřená, přesto neomylně přilákala naši pozornost.
Máme dost času, takže to z baziliky San Giovanni vezmeme kolem Kolosea. Protože déšť neustává, zamíříme u Kolosea do metra s úmyslem se posunout kousek bez deštníků. Jedna zastávka na přestup, další jedna zastávka k cíli. A právě tady jsem přišla o peněženku. Jako kdybych v životě nevytáhla paty z malého města v Čechách nebo na Moravě, jsem v ní měla všechno, všechno to důležité.
Všimla jsem si toho hned, jsem naprosto přesvědčená, že ten člověk který stál na krok ode mne a se kterým jsem si vyměnila v tom okamžiku pronikavý pohled, byl strůjcem změny veškerých našich plánů na tento den.
Nový program zahrnoval okamžitou blokaci karet, návštěvu konzulátu, protože na let do Bratislavy jsem potřebovala náhradní doklad. Potřebuješ-li nový doklad, musíš se také vyfotit, takže i budka s foto automatem. A z konzulátu ještě na policejní stanici (Carabinieri) sepsat protokol, právě proto, že jsem mimo jiné přišla i o osobní doklady. Mladíci na stanici jsou docela milí, ale vše jim poměrně dlouho trvá.
Odpolední návštěvu Pantheonu jsme nestihly. Spolu s Vatikánem se tedy odsouvá na někdy příště.
Jaký je závěr a hodnocení? Do Říma se brzy vrátím. Moc si toho ještě dlužíme. Je to vzájemné. Já jsem měla velké štěstí, že jsem tentokrát necestovala sama, ale s kamarádkami, které se mnou celou tu nepříjemnou story prošly, podpořily mě, čekaly na mě…
A vůbec se nemusíte bát jet do Říma se mnou. Jsem připravená na cokoli. Ale hlavně jsem vždy připravená si toto úžasné “věčné” město užít.
Začala jsem ale mincí, tak teď je čas to dopovědět. Doma jsem svůj zážitek povyprávěla kamarádovi. Za pár dní mi přistála v dlani mince pro štěstí. Není to mince ledajaká. Trvalé místo v mé peněžence má krásná 100lirová mince, jejíž datum vydání se shoduje s mým rokem narození. Je překrásná a ten pocit podpory ještě hezčí. Jo, a ta peněženka je také nová, tu jsem dostala ještě v Římě od kamarádek.
