Bari — Matera
Na cestu směrem do Matery jsme relativně snadno našly přímý autobus. Autobus jel ráno, v příznivou hodinu. Jel z letiště. Na letiště nám jel autobus kousek od našeho “baráku”. Tak to řekly mapy na Googlu. Zastávku u baráku jsme ráno našly v pohodě. Bylo tam uvedených pár čísel různých autobusů. Naše, trochu podivné 95–4, tam nebylo. Nevím, jak vás, mě třeba vždycky uklidní, když chci jet na letiště a na zastávce stojí někdo s kufry (moje logika tehdy říká, že určitě jede také na letiště). A protože tam právě taková dvojice byla, byly jsme v klidu. Čekaly jsme. Dvojice začala být nedočkavá. Navázala hovor s místním postarším mužem. Z mého pohledu opatrně s takovými kontakty.-) Pán dvojici řekl, že na letiště jede autobus č. 16 (ten měl dokonce i svůj jízdní řád na této zastávce) a že si musí koupit lístky v tabáku. Mladík utíkal do tabáku. Přiběhl s lístky. Nám se do tabáku běžet nechtělo, pro formu jsme se podívaly na rozpis autobusu 16. Příjezd na letiště v 9.58. Nám odjížděl spoj do Matery v 9.15. Evidentně to nebyl autobus pro nás. Nebudu zastírat, že nás to také pomalu začínalo znervózňovat. Ale naštěstí během chvilky přijíždí autobus, nemá žádné číslo. Má jen nápis “Aeroporto”, tedy letiště. Nastupujeme, kupujeme lístky u řidiče. Za zády slyšíme diskusi: ano, tento také jede na letiště, zkuste se zeptat, ale vy máte lístky na jiný… Tak snad jim to letadlo neuletělo. S námi nejeli, čekali na šestnáctku.
Bari bylo trochu rozkopané, doprava řízená muži v oranžových vestách. Když už se nám zdálo, že více stojíme než jedeme, přetekla trpělivost i řidiči. Vystoupil, hlasitě sdělil svůj názor muži řídícímu dopravu a záhy jsme projeli. I tak to může fungovat.
Na přestup na letišti nám zbyly 3 minuty. Byly tak akorát na to přejít těch pár kroků mezi autobusy. A ještě jsme našeho “nového” řidiče mile překvapily, že už máme lístky koupené a nemusí se s námi více zabývat.
Cesta autobusem byla krásná, krajina kolem fascinující. Rozhodně doporučuji využít silnici i železnici. Získáte tak dva různé pohledy ze dvou cest.
Když jsme večer před cestou hledaly možnosti dopravy, najít nějaký rozumný spoj na cestu zpět jevilo se téměř nemožné. Potřebovaly jsme vlak. Dokázaly jsme totiž zjistit, že autobus jede do Matery jen ten jeden náš a ten se pak obratem vrací do Bari. Více autobusů tedy nebylo. Volba měla padnout na vlak, ale mapy na Googlu tentokrát mlčely. Aplikace Trainline nabídla možnost trvající více než 10 hodin a stojící více než 100 euro. Umělá inteligence těmto dvěma jen pochlebovala. Naše rozhodnutí odjet a vyřešit (doufáme) na místě se potvrdilo jako správné.
V Mateře jsme ihned zamířily na vlakové nádraží. Vchod z jedné strany byl zavřený. Budovu jsme obešly a to i přesto, že jsme neviděly žádné koleje a tudíž nádraží vypadalo, že to ani nádraží není (koleje jsou pod zemí). Vstup na druhé straně budovy vypadal podobně, to, že se dveře pod mou rukou pohnuly, mě upřímně překvapilo. Až tak, že jsem je otevřela až na druhý pokus. Proti nám byla pokladna a v pokladně paní. Zrovna telefonovala. Počkaly jsme, to už jsme měly natrénované. Na naši otázku vysypala několik odpoledních vlaků, cca po hodině. Já (možná s otevřenou pusou údivem) jsem se ještě ujistila, že se přesedá ve městě Altamura. Tak u některých vlaků ano, ale vlaky po 3. a po 4. hodině prý jedou přímo. Údiv už jsme skrývat nedokázaly. Hned jsme chtěly lístky, než si to rozmyslí nebo řekne, že to byl vtip. Začaly jsme počítat v kolik tedy pojedeme. Ale ani to nebylo nutné, lístek je stále stejný, jen jeden, naskenuje se před vstupem na nástupiště, nezáleží který vlak vybereme. Tolik pozitivních informací najednou… To si zasloužilo kávu a svačinu na oslavu. A mohly začít toulky Materou.
Až budete v podobné situaci, možná vám pomůže, že se tyto místní železnice jmenují Ferrovie Appulo Lucane. Pod tímto názvem se dá dokonce najít i jinak nedohledatelný jízdní řád.
A druhou věc, která mi celou dobu běžela na pozadí, byla vzpomínka na jeden kurz italštiny. Když jsme tehdy se studenty trénovali zakoupení lístků, dotazy na to, kdy nám to jede a odkud, jedna studentka zcela vážně řekla, že to nepotřebujeme. Že si máme stáhnout aplikaci a máme vše vyřešené. Nejspíš by se tady divila.
Někdy se to, co potřebujete, dozvíte teprve až se zeptáte někoho, kdo to ví. I slavné a jinak super aplikace (také je ráda používám, ne že ne) prostě někdy mlčí, neví.
Tak šťastné a radostné cesty přeji
