Dvě hodiny
Když něco nejde podle plánu, může nám to nakonec přinést něco lepšího (než se nám zdálo původně nejlepší).
Dorazily jsme na letiště ve Vídni. Program je jasný. V 16.05 odlet a v 18 hodin už přistaneme na Sicílii v Catanii. Sedneme na autobus, dojedeme do centra, ubytujeme se a hurá na zaslouženou (vytouženou) večeři…
Prošly jsme kontrolou a znova se podívaly, jen tak pro pořádek, na tabuli letů. Ajaj, u našeho letu se za tu chvilku objevilo zpoždění, dokonce celá hodina. Nevadí, jdeme na kafe, sedíme, pijeme a jsme v klidu. Díváme se ven na šedou oblohu. Časem se dozvídáme i číslo gatu, vše se zdá úplně v pohodě, procházíme, jdeme do toho jejich tunelu a už už čekáme, že nás vpustí do letadla. Ale stane se něco neobvyklého, po chvíli se nás snaží vrátit zpět “do tunelu”. Nejdříve to vypadá jako něco nemožného, ale nakonec se to těm zaměstnancům fakt povedlo. Dokonce při tom zjistíme i důvod. Naše letadlo nemá letušky… Stalo se vám to někdy? Mně teda ne.
A tak tam všichni postáváme a po chvíli se začnou trousit letušky. Pěkně jedna po druhé, mají mezi sebou nemalé intervaly. Některé se snaží budit dojem, že spěchají. Ale ty další jim to trochu kazí. Ty prostě ví, že jim to letadlo neuletí.
Když to zkrátím, nakonec sedíme v letadle, my i letušky a s dvouhodinovým zpožděním vzlétáme. Já, unavená z celého procesu, záhy usínám. Po čase mě probudí teplo. To je docela zvláštní pocit, v letadle mi bývá většinou zima. Ach ano, netopí, ale svítí na mě sluníčko. Rozespale se dívám z okýnka a zjišťuji, že začíná úžasná podívaná. Schyluje se k večeru, slunce začíná zapadat. Zbarvuje se stále víc a víc do červena. A pak, řekla bych, zničeho nic, se přiblíží jako rudá koule nad hladinu moře na obzoru. A tam během chvilky zapluje. Nemám pro to lepší výraz, zmizelo totiž rychle, elegantně a ladně. Na horizontu po něm zbyl jen načervenalý pruh. I pohled na něj stojí za to. Chvíli sleduji hladinu moře s tímto barevným zakončením a najednou mi dojde, že se ze soumraku stává tma. V tu chvíli přilétáme nad Catanii, která je již ponořena do temného večera a osvícena tisíci světel.
Další kroky programu proběhly podle plánu, jen v jiný čas. Na večeři jsme dorazily pozdeji, ale plné zážitků z té podívané.
Vybraly jsme krajní restauraci v ulici, nechtělo se nám už dlouze přemýšlet a přebírat. Večeře byla výborná. Navíc jsme postupně dostaly ještě zákusek a po něm následovala na talířku nalámaná sicilská hořká čokoláda. Přestože to byla čokoláda hořká, byla to sladká tečka za krásným dnem.
